Expedice Thule 2011
Informace o výpravě Expedice Thule 2011.
youtube
Sledujte dokumentární filmy a ostatní videa na našem http://www.youtube.com/user/cestynasever kanálu.
fotografie
Náhodná fotografie
vyhledávání
zpravodaj
Chcete být v obraze? Přihlašte se do našeho informačního zpravodaje nebo využijte dostupného RSS (info o RSS), a neunikne Vám žádná novinka na našem serveru!
1504625
návštěvníků
Napříč bílou pustinou - Grónskem ve stopách Fridtjofa Nansena
"Moře pod naším malým dopravním letadlem se zničehonic změnilo ve změť ledových ker a spouště fotoaparátů začaly cvakat jako o závod. Tváře šťastlivců, co seděli u okének, se přilepily na studená skla. Přinejmenším teď už nebylo pochyb - byli jsme na cestě k východnímu pobřeží Grónska, odkud jsme se na lyžích chtěli vydat na cestu napříč celým ostrovem …"
Jak všechno vlastně začalo
Grónsko mi leželo v hlavě už hodně dlouho. Před několika lety jsem se tam vypravil sám, přešel jsem západní pobřeží, které je bez ledu, a došel i ke kontinentálnímu ledovci, abych se mu podíval tváří v tvář a slíbil mu, že se určitě vrátím.
Vrátil jsem se a nebyl jsem sám - ve dvou jsme naplánovali a zorganizovali finančně i časově náročnou expedici s cílem přejít grónský ledovec, který pokrývá asi 85% celkové plochy tohoto největšího ostrova na světě.
Naším výchozím bodem bylo městečko Tasiilaq na východním pobřeží Grónska, kde jsme měli zajištěnou helikoptéru, která nás přenesla přes obtížný úsek hor a ledovcových splazů plných nebezpečných a zrádných trhlin. Potom nás měl čekal pochod dlouhý asi 600 km napříč nedozírnou bílou pustinou grónského ledovce až na západní pobřeží. Šli jsme na lyžích a veškeré vybavení jsme táhli za sebou ve speciálních saních.
-- --- --
Na severu se nespěchá
"Přes pobíhající děti, nejrůznější zavazadla a hloučky postávajících cestujících jsme se pracně protlačili k přepážce zdejší letecké společnosti: "Dvě letenky do Tasiilaqu, prosím." Odpovědí nám byl úsměv, který nás poslal na konec těžko rozeznatelné fronty a odsoudil nás k nervóznímu čekání.
Letištní hala na mezinárodním letišti Kulusuk v Grónsku, která velikostí připomínala spíš čekárnu na nádraží okresního města někde v Čechách, byla přeplněná zdejšími obyvateli a turisty. U jediné odbavující přepážky se činily dvě domorodé zaměstnankyně, ale nepohnulo se vůbec nic. Protože Kulusuk funguje téměř výhradně jako "pouhá" přestupní stanice na cestě do vnitrozemí, nezbývá než se helikoptérou nechat dopravit do dalších míst, v našem případě do osady Tasiilaq.
Po nějaké době se hala pomalu vylidnila a ztichla, na stolcích zbyly jen zmačkané plechovky od coca coly a obaly od sladkostí, helikoptéra v pravidelných intervalech odvážela vždy stejný počet cestujících a my jen potichu záviděli všem ostatním, pro něž se našlo místo. "Máte číslo deset", usmál se na nás charakteristicky kulatý obličej černovlasé dívky za pultíkem, "to je poslední helikoptéra, která dnes letí do Tasiilaqu.""
-- --- --
Expedice začíná
"Prvního dubna nebyl pohled z okna našeho pronajatého pokojíku právě nejradostnější. Tasiilaq se topil v mlze a hustých mracích, lezavá zima proniká až na kůži a sněží téměř celý den. Brzy nám bylo jasné, že za takovýchto podmínek žádná helikoptéra na ledovec nepoletí - nezbývá než opět čekat. Nikdo ovšem nedokáže přesně říci, jak dlouho.
Prošli jsme městečko, uvědomili místní policii o naší expedici, udělali pár snímků a připravili naše saně na transport vrtulníkem.
Ať vezmete do ruky jakýkoliv prospekt o Grónsku, zazáří na vás až neskutečně krásné scenérie hor topících se ve slunečních paprscích a temně modré hladiny mořských fjordů s plovoucími horami ledu. Kýč a lákadlo na turisty, řeknete si zkušeně a jen se tomu pousmějete. Jenže přesně jako v prospektu na křídovém papíře to vypadalo druhého dubna, kdy jsme s veškerým úsilím naložili dvoje stokilové saně do helikoptéry, vsoukali se k nim a vznesli se nad první štíty hor na pobřeží. Vrtulník se rozburácel a nám se naskytl pohled, na jaký se nezapomíná.
O hodinu později už nám umrzlý sníh skřípal pod skluznicemi lyží a my jsme plni nadšení a optimismu vyrazili směrem na západ. Jen těžko se tomu všemu dalo uvěřit. Helikoptéra zmizela za vrcholky hor, vál svižný vítr a my jsme se ocitli v ledové pustině odkázáni jen na to, co si vezeme na saních."
-- --- --
Vichřice a finský přízrak
"Už třetí den jsme leželi ve stanu a stále se k nám jako neodbytná ozvěna vracelo varování Roberta Peroniho, který se v Grónsku před pětadvaceti lety usadil a dnes kromě jiného i pomáhá organizovat expedice v této části Grónska: "Hlavně si dávejte pozor na sněhové bouře, před dvěma lety tu zahynuli dva Finové. V bouři vyšli ze stanu a už se jim nikdy nepodařilo se tam vrátit."
Vichřice venku zuří, jako by neměla nikdy přestat, stan se otřásá pod poryvy větru a každá minuta má délku hodiny. Hlavně nemyslet na Finy! Jenže tomu se dá sotva zabránit, když není možné vylézt ze stanu ani abychom si došli na záchod.
Jednou jsme se o to pokusili a stálo nás to málem život. Během několika minut nám masky chránící naše obličeje přimrzly na tváře, lyžařské brýle zaslepil vířící sníh a na nohou jsme se udrželi jen s vypětím všech sil.
Sever zkoušel míru naší trpělivosti a odhodlanosti hodně nevybraným způsobem. Protože první a nejhorší bouře nás zastihla už po prvních 18 kilometrech, nebyli jsme na ni ještě dostatečně připraveni, nepočítali jsme s tím, že nás uvězní ve stanu na tak dlouhou dobu."
Podobné vichřice se potom v téměř pravidelných intervalech opakovaly ještě třikrát a připravily nás tak především o drahocenný čas. Každý den strávený ve stanu znamenal zpoždění vůči původnímu plánu přechodu zhruba o 20 kilometrů.
-- --- --
Špatné počasí nás provázelo neustále
Náš postup nestěžoval jen silný vítr, ale i občasné vydatné sněžení a mléčná, neproniknutelná mlha. Táhnout saně hlubokým sněhem bylo téměř nad naše síly, bylo to jako bychom je vlekli po smirkovém papíře. Jindy byla zase tak hustá mlha, že pohltila všechny obrysy a stíny, prostorové rozměry přestaly existovat a my jsme se točili v kruzích jako opilí, neschopni udržet správný směr pochodu.
Nebyl tu jediný orientační bod, jen zdánlivě nekonečná plochá masa ledu a sněhu, na níž jsme si připadali jako dvě nepatrné tečky. Stejně jednotvárné jako tahle sněhová poušť byly i naše dny strávené tady. Jeden den začínal i končil jako druhý - deset hodin pochodu, po devadesáti minutách vždy krátká přestávka, večer stavba stanu a sněhové zdi proti větru. Vyčerpávající dřina, při níž jsme sotva prohodili slovo.
-- --- --
Vracíme se
"Zase jsme seděli nebo spíš leželi ve stanu a nebylo ani pomyšlení na to, že bychom mohli pokračovat v cestě. Počasí bylo velmi nepříznivé a předpověď o nic lepší. Začali jsme vážně přemýšlet o ústupu. Věděli jsme už, že s Grónskem není radno si zahrávat. Jedna chyba, jeden špatný krok a vše mohlo skončit tragicky. V extrémních podmínkách se život a životní potřeby zredukují na nezbytné minimum, je to doslova boj o přežití. Pud sebezáchovy a logická úvaha nás nakonec dovedli k jednoznačnému závěru: za stávajících podmínek je správné jediné rozhodnutí - vrátit se… byli jsme dvanáctý den na cestě a už teď měli zpoždění zhruba 100 kilometrů. Pokračovat v cestě by znamenalo riskovat - nemusely by nám stačit potraviny, vypršelo by možná pojištění expedice a kdo ví, kolik bouří na nás ještě možná čekalo. Rozhodování nikterak lehké, vezmeme-li v úvahu finanční náklady na expedici, několikaletou přípravu a také i určitou odpovědnost vůči sponzorům a všem, kdo nás podporovali a pomáhali nám expedici uskutečnit."
-- --- --
Cesta zpět
Jestliže nás cestou směrem na západ provázelo téměř výlučně špatné počasí, pak cesta zpět byl pravý opak! Teprve nyní se nám tato ledová krajina, která ještě před několika dny byla tak pustá a nehostinná, začala zjevovat v plné kráse.
Přes satelitní telefon jsme byli ve stálém spojení s Robertem Peronim a ten nám pomáhal najít správnou cestu z ledovce. Vraceli jsme se dalších dvanáct dní a poslední dny jsme procházeli pobřežními horami, kde byl často tak neprostupný a strmý terén, že bylo nutné saně jednotlivě spouštět po laně. Brodili jsme se přitom po pás v mokrém sněhu a tíha saní a námaha spojená s jejich dopravou mezi skalami nás stála poslední zbytky energie.
"V předem dohodnutý den na nás čekal uprostřed zamrzlého mořského fjordu domorodý lovec s malým psím spřežením. Nemluvil, jenom nám ukázal dva prsty a přidal: "Two?" To se rozumí, že jsme tady jenom my! Vzápětí jsme vyrazili přes mořskou hladinu a mírně zvlněné pobřeží do neznáma. Čtyři psi zapřažení před saněmi sklonili hlavu, nahrbili se a už nebyli k zastavení. Bylo teplo a za chvíli jsme se začali potit.
Odpoledne, když jsme přejížděli další z nesčetných fjordů, jsme náhle dorazili k místu, kde led prostě najednou končil a před námi se otvíralo volné moře. Tedy alespoň zpočátku. Jakoby odnikud vynořila se mezi krami malá lodˇka a s ní další lovec. Během chvíle bylo všechno ve člunu a nás čekala další etapa. Už brzy ovšem začalo zapadat slunce a teplota klesala. Ve člunu bylo tak málo místa, že jsme se mohli sotva pohnout a zásobní oblečení jsme měli uložené v saních. Z ničeho nic starší z obou Eskymáků, který převzal řízení lodi, vypnul motor a upřeně se zahleděl kamsi na hladinu. Pomalu uchopil pušku a začal zlehka pohvizdovat … Rána z pušky a za chvíli už nám visel přes okraj lodě první tuleň.
Moře začalo být neprůjezdné. Nemohli jsme pochopit, jak je možné se v této spleti ker vůbec orientovat. Pozdě večer jsme jako zázrakem dorazili do chráněného přístavu jakési osady. Teprve o několik dní později jsme na mapě zjistili, že se jednalo o osadu Tiniteqilaq…..
Přistáli jsme - jak jinak - opět na ledu a naši eskymáčtí průvodci uvázali člun a zmizeli v osadě bez jediného slova vysvětlení nebo náznaku pozdravu. Postavili jsme tedy rychle stan, navečeřeli se a usnuli s napětím, jaké překvapení asi přinese další den …"
-- --- --
Návrat ztracených synů
"Probudili jsme se do nádherného dne zalitého sluncem. Podle shonu v osadě jsme pochopili, že se něco velkého chystá … Najednou stál před vchodem do stanu Eskymák a snažil se nám pomocí posunků vysvětlit, že během hodiny odjíždíme do Tasiilaqu. Rychle jsme sbalili všechny věci, každý z nás byl "přidělen" jednomu psovodovi se psím spřežením a už jsme si to uháněli přes zasněžené hory a táhlá údolí k cíli naší expedice. A jízda to byla skutečně dobrodružná! Tažní psi mají neobyčejnou sílu a velké spřežení se jen těžko ovládá.
Navečer jsme přes poslední zamrzlý fjord dosáhli skutečně našeho výchozího bodu, městečka Tasiilaq, a po více než měsíc dlouhých útrapách jsme se tak ocitli opět v relativním bezpečí poslední výspy evropské civilizace. Expedice byla u konce, ale v hlavách už se nám rodily plány na expedici další …"
---
Praktické informace
Povolení
Každá expedice, která se vydává do obtížně přístupných oblastí Grónska, je povinna požádat o oficiální povolení u Dánského polárního institutu (Danish Polar Center).
Na základě žádosti je potom vydáno (případně zamítnuto) povolení k uskutečnění expedičního záměru.
Před opuštěním vesnice Tasiilaq (výchozí bod naší expedice), jsme expedici přihlásili na místní policejní stanici, aby bylo skutečně všem nutným formalitám učiněno zadost. Ovšem zároveň slouží zaregistrování expedice i jako určitá pojistka pro případ, že by bylo nutné zorganizovat záchrannou nebo pátrací akci.
Veškerou expediční výbavu jsme měli uskladněnu v hangáru na letišti, policisté s námi nasedli do auta, dojeli až k hangáru a pečlivě prohlédli každou součást naší výstroje a výzbroje.
-- --- --
Pojištění
V době konání naší expedice byly požadavky na pojištění expedice ve výši 280.000,- DKK na každého člena expedičního týmu a min. 500.000,- DKK jako pojišťovací částka pro celou expedici.
Po dlouhém a téměř marném pátrání po pojišťovně, která by byla ochotna vzít na sebe riziko takovéhoto podniku, jsme našli odpovídající pojistnou kategorii u České pojišťovny. Jednalo se o cestovní pojištění Kolumbus a pro nás nejdůležitější pasáž v podmínkách pojištění zaručovala finanční pokrytí nákladů spojených s eventuální záchrannou akcí.
-- --- --
Doprava
Odlétali jsme z letiště ve Frankfurtu v Německu. Přes cestovní kancelář Nordwind Reisen jsme rychle a jednoduše získali letenky až do naší cílové destinace v Grónsku, kterou bylo městečko Tasiilaq. Letěli jsme přes Island, kde jsme měli dva dny přestávku a čekali na spojení do Grónska.
Materiálu, který jsme vezli s sebou jako nadváhu - cargo, bylo zhruba 150 kg. Nejdříve jsme zkoušeli českou společnost zabývající se přepravou nadměrných nákladů, firmu Gestiv Bohemia - kontaktní osoba je pan Milan Vejražka. Cena za převoz byla ale vyšší než cena, kterou bychom museli zaplatit, kdybychom si převoz zorganizovali sami přímo na letišti ve Frankfurtu. Rozhodli jsme se proto pro variantu přímé dohody, a dokonce jsme ve Frankfurtu dostali ještě mimořádnou slevu, takže se podle našich zkušeností rozhodně vyplatí vlastní organizace.
-- --- --
Ubytování v Grónsku
Na základě vlastních zkušeností můžeme s klidným svědomím doporučit ubytování u Roberta Peroniho v hotelu The Red House.
The Red House neslouží pouze jako místo k ubytování, ale pokud budete mít zájem, dostane se vám pomoci a rady v každé situaci, která vás v Grónsku může potkat. A to skutečně bez přehánění! Robert Peroni se do osady Tasiilaq přestěhoval z Rakouska před 25 lety a hotel, který v Grónsku provozuje, slouží jako jakýsi základní tábor většiny expedicí. Ovšem samozřejmě nemusíte podnikat rovnou expedice, abyste měli důvod sem přijet.
-- --- --
Zajištění helikoptéry
Vzhledem k tomu, že začátek naší výpravy byl naplánován na začátek dubna, kdy je prý frekvence letů poměrně velká, bylo nutné zajistit let helikoptérou už 5/6 měsíců předem.
Letecká společnost provozující tyto lety se jmenuje Air Alpha Greenland A/S. Let, který jsme si rezervovali, trval podle sdělení společnosti 42 minut a cena se vyšplhala na 12.455,- DKK. Letěli jsme na ledovec Hahn - jeden z četných ledovcových splazů grónského ledovce a odtud (nadm. výška asi 900 m) jsme pak vyrazili na pochod směrem k západnímu pobřeží.
-- --- --
Zbraň
Zbraň není nutná, ale doporučuje se mít ji s sebou v případě napadení ledním medvědem. Zvláště v pobřežním pásmu je pravděpodobnost setkání s ledním medvědem velmi vysoká. Byli jsme dokonce svědky toho, že jedné expedici, která se pohybovala právě v těsné blízkosti moře, byl přidělen domorodý lovec, protože výskyt medvědů v oblasti, kam výprava mířila, byl tou dobou mimořádně veliký.
Zvolili jsme, jak se domníváme, nejjednodušší variantu a pušku si půjčili přímo na místě u Roberta Peroniho (kontakt viz. kapitola "Ubytování"). K přípravě expedice doma patřila samozřejmě i cvičná střelba z kulovnice.
-- --- --
Vybavení
Existuje samozřejmě mnoho názorů na to, jak by měla být expedice do polárních podmínek vybavena. Následující seznam a doporučení se zakládají na naší zkušenosti z pobytu na grónském ledovci a reflektují i zkušenosti podobných expedic. Nejdůležitější kritéria pro výběr expediční výstroje a výzbroje byla pro nás byla finanční dostupnost, ale zároveň i odolnost a funkčnost. Při výběru jsme se snažili vycházet především z možností, které nabízí český trh.
Stan
Výrobce: Hannah
Stan Hannah-Expedition se osvědčil jako mimořádně větruodolný a stabilní. Zažili jsme několik větrných a sněžných bouří, při nichž rychlost větru dosahovala až 120/130 km, a na stan jsme se mohli vždy spolehnout. Stan poskytuje dvěma osobám dostatek místa. Jedinou slabou stránkou jsou kolíky. Výrobce dodává pouze krátké hliníkové, které jsou samozřejmě naprosto nevhodné při použití ve sněhu. Kolíky jsme si nechali vyrobit na zakázku. Materiál ocel, délka 40 cm. Výrobce: Jiva Jirák
Lyže, cepíny a hůlky jsme také používali k ukotvení stanu.
Lyže
Výrobce: Sporten
Používali jsme lyže Horizont, pro lepší manipulaci pouze zhruba o deset cm delší než je výška postavy. Lyže mají šupiny pod patami pro snadnější stoupání. Na ledovci jsme potom používali i stoupací pásy coll-tex.
Vázání
Výrobce: Rottefella
Rozhodli jsme se pro vázání Super Telemark s kabelem pro lepší stabilitu boty při pohybu po ledovci. Po měsíci používání v náročných podmínkách se nám u jednoho vázání odtrhla část, která drží napjaté lanko obepínající botu. I bez tohoto elementu bylo možné pokračovat v chůzi.
Hůlky
Měli jsme obyčejné lyžařské, které se ovšem ukázaly jako naprosto nevyhovující. Doporučujeme firmu Swix a hůlky Mountain, používané při expedicích.
Boty
Výrobce: Scarpa
Boty T4 původně na telemarkové lyžování, jsou nízké a vhodné na chůzi na lyžích. Vnější bota je plastová, i při mrazech kolem 30 stupňů bez problémů použitelná. Vnitřní botička se dá snadno vyndat.
Při ještě nižších teplotách bychom ovšem doporučovali tuto obuv:
Saně
Výrobce: Acapulka
Saně je možné koupit v několika různých provedeních - my jsme používali saně turistické řady a osvědčily se naprosto bez problémů.
Věci v saních jsme pro větší přehlednost měli uložené v nepromokavých pytlích, které používají především vodáci. Pytle se dají neprodyšně uzavřít. Velice se osvědčilo.
Další součásti výzbroje
  • cepín - pro každého člena týmu
  • horolezecké lano na přechod kritických míst na ledovci - tam, kde by mohlo hrozit proboření do ledovcových děr
  • prsní a bederní popruh
  • stoupací železa
  • lopatka na sníh - velmi důležitá součást výzbroje, nezbytné pro stavbu sněhových větrolamů
  • čelová svítilna
  • GPS
  • satelitní telefon - velmi důležitý, telefon je možné zapůjčit u firmy Navisat Stadler
  • solární nabíjecí panel iSun, výrobce: IPC Solar Technologies
Oblečení
  • bunda Devil Alpine, výrobce: Direct Alpine
  • kalhoty Khumbu, výrobce: Warmpeace
  • péřová bunda
  • pulover Polartec 200
  • pulover Polartec 100
  • triko s dlouhým rukávem, umělé vlákno
  • spodní kalhoty dlouhé Polartec 100
  • 2x sada spodního prádla, výrobce: Craft
  • 4x pár ponožek
  • rukavice do mrazu, výrobce: J. Rakoncaj
  • rukavice tenké, materiál NoWind, výrobce: Direct Alpine
  • rukavice tenké, materiál Polartec 200
  • rukavice dvojité, materiál GoreTex, výrobce: Mammut
  • čepice tenká, výrobce: Kama
  • čepice proti větru, materiál Windstopper, výrobce: Kama
  • čepice silnější s integrovanou membránou Windstopper, výrobce: Kama
  • kukla, výrobce: Kama
  • obličejová maska, výrobce: Kama
Spací pytel
Výrobce: Josef Rakoncaj
Model: Looping 1200
Péřový spacák je nutné udržovat suchý, což je v náročných podmínkách Arktidy nesnadné. Využívali jsme každou příležitost, kdy bylo možné spací pytle sušit. Často jsme je například vozili na saních a ve větru a na slunci je vysoušeli.
Na spaní se nám mimořádně osvědčily péřové botičky, výrobce Josef Rakoncaj
Do extrémnějších podmínek bychom doporučovali pytle, které mají náplň z umělého vlákna. Výrobky skutečně špičkové kvality nabízí firma Ajungilak
Izolační podložky
Používali jsme dvě vrstvy, obě z pěnového materiálu:
  • 1x Yate Evazote 14 mm; dodavatel: Yate
  • 1x podložka s profilem Ridge Rest
Vaření a potraviny
  • dva benzínové vařiče, z toho jeden záložní, výrobce: Primus (model VariFuel), MSR (model Dragonfly)
  • zásoba benzínu na osobu a den 250 ml
  • hrnec na vaření o objemu 1,5 l
Každý člen týmu s sebou na saních vezl dvě termosky (po 1l) s teplým energetickým nápojem, ovocným čajem nebo polévkou - denní porce.
Sestavit vhodný jídelníček na dlouhou dobu tak, aby tělo mělo dostatečný přísun energie, vyžaduje pečlivou přípravu.
Při expedici plánované na 30 dní, kdy se teploty pohybují mezi -10 stupni a -25 stupni, narůstá kalorická spotřeba zhruba po každých deseti dnech takto:
  • Prvních 10 dnů se denní spotřeba kalorií pohybuje kolem 4000 kcal.
  • Dalších 10 dnů se denní spotřeba kalorií pohybuje kolem 5000 kcal.
  • Posledních 10 dnů se denní spotřeba kalorií pohybuje kolem 6000 kcal.
Příklad jídelníčku na jeden den
Snídaně
  • ovesné vločky (müsli), různé příchuti
  • hrozinky
  • sušené mléko, např. Sunar
  • čaj, zhruba 1l
  • minerální tablety od firmy Enervit
Přes den
  • slané sušenky Telka
  • salámky Mlsoň
  • oříšky
  • sušená jablka
  • energetický gel a energetické tyčinky od firmy Enervit
Večeře
  • instantní polévka
  • hotová sušená jídla, která se zalévají horkou vodou, výrobce: Cathay
  • jídla jsme doplňovali pemmikanem (tuk a sušená zelenina), výrobce: Cathay
  • čaj
  • instantní puding
  • čokoláda
Sami jsme nevyzkoušeli, ale byla nám doporučena tekutá speciální expediční strava Peronin, bližší informace u německého outdoorového obchodu: Globetrotter
-- --- --
Zdravotnické zabezpečení
Antipyretika
Při teplotě nad 37,.5°C.
  • Paralen /Panadol/ 500 mg tbl., 4 x denně při dominující horečce
  • Coldrex tbl., 4 x denně 1 tbl., horečka + produktivní kašel + rýma - příznaky chřipky /účinná látka dtto.jako Paralen, komplexnější působení/
Antitussika
Potlačeni dráždivého, suchého kašle.
  • Sinecod 50 mg tbl., 2-3 x denně dle závažnosti
  • Diolan 30 mg tbl., 1-3 tbl. denně dle odezvy, lék 2. volby při nedostatečném efektu Sinecodu!
Expektorancia
Usnadnění odkašlávání při produktivním kašli.
  • Ambrosan ret. 75 mg cps., 1 tbl. 1 x denně, max. 2 x denně
  • Bromhexin gtt - kapky, 30 kapek 3 x denně při mírnějším průběhu
Nosní dekongestiva
Potlačení rýmy, sekrece z nosu.
  • Sanorin 1-3 gtt., 3x denně do každé nosní dírky
Analgetika
  • Diclofenac duo 75 mg, 1 x denně 1 tbl., lék 1. volby při bolesti akutně vzniklé poúrazově, při bolestech zubů nebo jakékoli jiné etiologie nebo při bolesti svalu nebo kloubů při dlouhodobém přetížení
  • Tramal 100 ret. tbl., 1 tbl. 2 x denně při neutišitelné bolesti zejména akutně vzniklé, zejm. poúrazově, krajní varianta při nedostatečném efektu Diclofenacu
  • Korylan tbl., 1 tbl. 3 x denně, zejm. při méně výrazné bolesti hlavy, zubů
Antidiarhoika
Preparáty proti průjmu.
  • Carbo 300 mg tbl. /černé uhlí/, 4 x denně 2 tbl., max. 4x4 tbl., lék l.volby při průjmu jakékoli etiologie, dostatečně rozkousat
  • Ercefuryl 200 mg tbl., 4 x denně 1 tbl., lek. 2. volby při neustávajícím průjmu při terapii Carbo, zejm. při podezření na infekční etiologii
  • Hylak forte 100 ml sol. - roztok, 3 x denně 1 lžíci, vhodný jako doplněk k úpravě střevní flóry po odeznění protahovaného průjmu
Preparáty na pálení žáhy, bolesti žaludku
  • Quamatel 20 mg - tbl., 1 tbl. 2 x denně v krajním případě při výrazném pálení žáhy nebo bolestech žaludku samovolně neodeznívajících
Antibiotika
  • Zinnat 500 mg tbl., 2 x denně 1 tbl. po dobu 5 dní, lék 1. volby při výrazných bolestech v krku - angíně, bolestech dutin - zánětu, bolestech ucha - zánětu středního ucha, močové infekci...
  • Augmentin 375 mg tbl., 3 x denně 1 tbl., užití dtto.jako Zinnat, možnost volby
  • Doxybene 200 mg tbl., 1xdenne 1 tbl., ATB krajní volby, zejména při poranění, kde je riziko infekce, vždy při výskytu omrzlin od II. st.
Seznam převazového materiálu
  • obinadla hydrofilní - k převázání rány
  • binadlo pružné - 3 velikosti - 8,10,12 cm
  • sterilní krytí na rány /na sucho/- Medicomp, Cosmopor - několik velikostí, užiti dle potřeby
  • Sterilux - lepicí okraje, sterilní kryti s gelem - Comprigel . výhoda -nepřilne na ránu
  • Leukoplast - 1 velikost, polštářková náplast
Desinfekční materiál
  • 3 % peroxid vodíku - možno aplikovat do otevřené rány
  • Betadine liq., Betadine ung. - lokálně na kůži, bez omezení
Ošetření vybraných postižení
Postižení oka - zarudnutí oka + bolestivost:
  • Ophtalmoseptonex gtt., 1 kapka a 2 hod. do oka, po sklidnění 3 x denně.
  • Maxitrol susp. - při nedostatečném efektu ad II + při přetrvávajícím zarudnutí a bolestivosti oka - 3 x denně 1 kapka do postiž. oka.
Onemocnění ucha - výrazná neodeznívající bolestivost:
  • Bolestivý boltec + zarudnutí zevního zvukovodu: lokálně Framykoin ung., 2 x denně do zevního zvukovodu + při teplotě ATB - Zinnat.
  • Bolest ucha bez zn. zarudnutí: výtěr ucha tamponem s peroxidem 2 x D + ATB - Zinnat.
Bolesti v krku:
  • Septolete - cucat 4-6 tbl. denně.
  • ATB - Zinnat nebo Augmentin: výrazná neustávající bolest + zduřelé mandle nebo zarudnuti v krku.
Přetížení při námaze - bolesti svalů , kloubů, svalových úponů:
  • Fastum gel. - lokálně 1 - 2 x denně na postižené místo.
Omrzliny:
  • I. stupně - většinou pouze zarudnutí. Zahřívat lok. + vnitrně - horké tekutiny.
  • II. stupně - puchýř, často prokrvácený + porucha citlivosti. Propíchnout puchýř, lokálně Inadine síťka, sterilní krytí - 1 x denně převazovat, v krajní situaci při známkách černání konečků prstů Agapurin ret. 3 x denně. Pokud není puchýř možno lokálně Imacort crm. 2 x denně.
  • III. stupně - začernalé prsty, necitlivé. Suchá gangréna /začernaní bez sekrece/- Ichtoxyl crm. lok. 1 x denně převazovat. + sterilní krytí. Při známkách zčernaní vždy velice závažné riziko amputace, vždy ATB + odsun! Již při vzniku puchýřů maximální obezřetnost!
-- --- --
Vybavení pro nouzové situace
Vezli jsme s sebou nouzovou bójku: Emergency radio beacons: ACR, Mini B300, A3X, frekvence 121.5 MHz, která slouží k vyslání nouzového signálu v případě ohrožení života. Na základě vyslaného signálu jsou záchranné týmy schopny určit i polohu bójky.
Další velmi důležitou součástí našeho vybavení byl satelitní telefon. Přes něj jsme byli v pravidelném spojení s Robertem Peronim, naší "základní stanicí" v Grónsku, a s ním jsme konzultovali vše potřebné, co se týkalo aktuální situace naší expedice. Předem bylo dohodnuto, že by pro nás v případě krajní nouze zorganizoval i přílet vrtulníku.